Harry Potter a Poslední z rodu - 41. I love you, my angel

Kapitola čtyřicátá první
I LOVE YOU, MY ANGEL

Když už bylo po všem, Angela, Harry, Draco ani Daria nedokázali pochopit, jak mohli závěrečné zkoušky zvládnout tak v pohodě. Dalo by se usoudit, že vypětí kolem nich pro ně bylo jakýmsi únikem z neustálého přemýšlení o jistých osobách, pro Angelu zvlášť.
Všichni studenti si se začátkem posledního školního měsíce mohli konečně vydechnout a začít si užívat skoro letního počasí. Nikoho z nich nenapadlo, že zkoušky byly letos o něco dřív a že za tím může něco stát.
V kouzelnickém světě všeobecně panoval vzácný a o to podezřelejší klid. Rita Holoubková už pomalu nevěděla, o čem psát děsivé články.
V Bradavicích se po zkouškách diskutovalo nejen o této anomálii. Byla tu ještě jedna. Shiernové se totiž nestalo zatím nic, co by mohlo ohrozit její další působení na škole. Studenti ale ještě stále čekali na něco, co by ji ze školy vypudilo.
I když už se vlastně neměli proč učit a většina hodin jim odpadala, Snape byl pořád stejně protivný a náročný jako vždycky. Jeho hodiny byly tak vyčerpávající, jako by měli týden před sebou přinejmenším OVCE a byl ještě o něco víc slizký než obvykle. V hovorech studentů se objevilo jisté označení, které mu zůstalo nadobro. Na jeho adresu už nebylo slyšet nic jiného než hanlivá narážka Školní netopýr. Poté, co se to Snape nějakým záhadným způsobem dozvěděl, začal vzteky bez sebe ubírat body i vlastní koleji, což Zmijozelské dodatečně také popudilo proti němu.
Takhle nějak probíhaly první dny po zkouškách a nebýt rozhovoru, na který si ji Brumbál určitě brzo zavolá, Angelu by takové prostředí ukolébalo do sladkého nicnedělání. Místo toho začínala mít pomalu, ale jistě obavy z Harryho reakce.

***

„Pero fénixe!“ nahlásil hlasitě Harry a počkal, až před ním chrlič ustoupí. Poté se bezstarostně postavil na schody, které ho vyvezly nahoru a zaklepal svižně na dveře.
Počkal, až ho Brumbál vyzve a rázně otevřel. První, co zaregistroval hned po pozdravu, byla dvě křesla s vysokým opěradlem naproti Brumbálovi.
„Chtěl jste se mnou mluvit, pane profesore?“
„Ano, Harry. Posaď se,“ pokynul Brumbál k jednomu z křesel.
Harry k němu zamířil, ale ve chvíli, kdy k němu dorazil a rozprostřel se mu výhled i na to druhé, se zarazil. Vzhlédly k němu zelenohnědé oči.
„Co tady ...“ začal Harry překvapeně, ale rázně ho zarazil hlas v hlavě.
Pamatuj, že mě skoro vůbec neznáš!
Harry zaraženě pohlédl na Brumbála, který ho znovu vyzval, aby se posadil.
„Všechno ti vysvětlím, Harry.“
Posadil se tedy, ale stále mu utíkal pohled k Angele, která upřeně hleděla před sebe.
„Tak co se děje?“ otázal se napjatě.
Brumbál se nadechl a pohodlněji se opřel.
„Řeknu ti to na rovinu, Harry,“ pronesl klidně. „Tady Angela je dcerou Siriuse Blacka.“
Harry na Brumbála vytřeštil oči, jako by se zbláznil.
„Prosím?“ zeptal se chraplavě. „To myslíte vážně, pane?“
„Naprosto,“ přikývl Brumbál.
Harry vyletěl z křesla do stoje tak rychle a nečekaně, až sebou Angela ve vedlejším křesle trhla.
„To je blbost!“ vyštěkl rázně.
„Uklidni se, Harry. Remus reagoval úplně stejně jako ty, ale teď už tomu věří.“
„Vždyť Sirius nebyl ani ženatý, jak mohl mít děti? A i kdyby, tak by mi přece o tom něco řekl!“
Angela pevněji sevřela opěrky křesla a Brumbál hleděl Harrymu pevně do očí.
„Harry, sedni si. Všechno ti vysvětlím.“
„Ale ...“
„Posaď se!“ nakázal Brumbál nesmlouvavě a Harry zaťal zuby. Pomalu se znovu posadil a šlehl po Angele pohledem.
Co to má znamenat? vyslal k ní otázku.
Angela se na něj podívala, ale neodpověděla. Místo toho se obrátila na Brumbála.
„Co kdybyste to vysvětlení nechal na mě, pane řediteli. Určitě má právo vědět o všem a měl by to slyšet raději ode mě.“
Brumbál pomalu pokýval hlavou.
„Nemám námitek. Tedy pokud bude Harry souhlasit.“
Harry zamumlal něco, co Brumbál vzal jako souhlas.
„Výborně. Přesto bych vás chtěl hned informovat o pár věcech. Harry, je bohužel naprosto zbytečné, abys po skončení tohoto školního roku ještě jel na část prázdnin domů, takže ...“
„Nikdy to můj domov nebyl,“ přerušil ho Harry tiše.
Brumbál pokračoval, jako by nic neslyšel.
„Takže tě rovnou odvedeme na Grimmauldovo náměstí. Angela souhlasila s tím, aby zde dál byl hlavní štáb Fénixova řádu. Budeš tam tedy relativně v bezpečí. Dům má teď tři vlastníky – Remuse, tebe a Angelu. Majetek v bance přešel celý na Angelu, ale předpokládám, že tobě to vadit nebude. Co se týče pana Weasleyho a slečny Grangerové, přijedou až dva týdny před koncem prázdnin. Chtějí to tak jejich rodiče ... No, a vy Angelo ...“
„Já prozatím určitě zůstanu u Malfoyových,“ prohlásila Angela s dost znechuceným výrazem. „Jak už jsem říkala, nemůžu si jen tak zmizet někam jinam. Bylo by to podezřelé. I když bych raději bydlela v domě mého otce,“ dodala tiše a snažila se nevšímat si Harryho upřeného pohledu.
„Dobrá. To bude asi nejrozumnější,“ souhlasil Brumbál.
Možná rozumné, ale utrpení. Doufám, že to do svých narozenin ještě vydržím, pomyslela si Angela sklesle.
Umřu tam nudou, nesly se Harryho myšlenky v podobně skleslém duchu. Ale samozřejmě pod dohledem armády bodyguardů.
„No,“ zahleděl se na oba Brumbál. „To je asi všechno. Harry je určitě zvědavý, tak už jděte. Nerozmyslela jste si to přece s tím vysvětlením, Angelo.“
„Samozřejmě, že ne,“ zvedla se Angela. „Nashledanou, pane profesore.“
Harry se taktéž postavil a zahučel rozloučení. Brumbál pokýval hlavou a poté co odešli, ještě dlouho sledoval zavřené dveře.

Před chrličem se Angela otočila k Harrymu, ale dívala se někam za něj.
„Máme ještě něco přes hodinu, než bude večeře, tak jestli chceš, můžeme se posadit venku.“
Harry neviděl důvod, proč nesouhlasit. Venku bylo stále příjemně teplo.
Nějak mu pořád nedošlo, že jde vedle Siriusovy dcery, ale konečně pochopil, koho mu neustále některými svými gesty připomínala.
Angela zase doufala, že jí Harry řekne něco víc o jejím otci, kterého neměla možnost poznat.
Mlčky se vydali k východu na školní pozemky. Těsně poté, co za nimi zaklapla brána, vyšel z podzemní chodby Draco se značně zachmuřeným výrazem. Naneštěstí viděl, kdo vychází ven a teď mu to začínalo parádně vrtat hlavou.
Z přemýšlení jej vyrušil něčí upřený pohled. Vzhlédl nahoru po hlavním schodišti a ještě stačil zahlédnout povlávající dlouhé černé vlasy, než mu štíhlá postava zmizela za ohybem schodů.
Bylo mu naprosto jasné, kdo to byl. Od jejich posledního střetu na schodech kolem sebe chodili jako nic a nevědomky se jeden druhému snažili vyhýbat. Oba byli zamilovaní až po uši, ani jeden v lásku toho druhého nevěřil a i třeba jen náhodné setkání jim drásalo srdce. Oba také tušili, že kdyby se ke svým citům tomu druhému přiznali, nejspíš by jejich vztah nedopadl dobře a jeden i druhý byli rádi, že školní rok končí. Doufali, že se jim uleví, když se nebudou mít neustále na očích, ale zároveň by se nejradši učili i o prázdninách, jen aby toho druhého mohli každý den vidět.
V jejich duších vládlo dilema, které jim opravdu nikdo nemohl závidět.

***

I když už teď bylo jasné, že školní pohár v celkovém počtu bodů Nebelvíru ujde, nebyli z toho nijak zvlášť skleslí. Famfrpálový pohár vyhráli, takže se letos výhry rozdělily mezi ně a Zmijozelské. Poslední školní den proběhl v poklidu.
Na poslední snídani ve Velké síni to hučelo jako v úle. Snad každý (až na pár jedinců) už se těšili domů. Při neustále visící hrozbě možného útoku ze strany Pána zla, raději všichni chtěli být u svých milovaných, než nevědět, co se u nich děje.
Ve Vstupní síni, která se rychle vylidňovala, si Angelu překvapivě odchytila Hermiona. Nenápadně ji zatáhla do jednoho rohu a zvláštně se na ni zadívala. Angela zvědavě čekala. Ani jedna si nevšimla Harryho, který je zmerčil a nenápadně se přiblížil.
„Chtěla jsem ti jen říct, že ať už se mezi tebou a Harrym v lednu stalo cokoliv, jsem ráda, že jsi to alespoň trochu napravila. Ty tři měsíce, až do dne, kdy jsem mu předala tvůj vzkaz s ním bylo k nevydržení.“
Angela se hořce pousmála.
„To věřím. Vím, že jsi jeho nejlepší kamarádka. Má tě rád. Proto chci, abys věděla, že jsem mu nikdy nechtěla ublížit. V té době jsem prostě musela a nebylo to pro mě právě jednoduché.“
„Už spolu nechodíte, že?“ zeptala se Hermiona tiše.
Angela smutně zavrtěla hlavou.
„Ne.“
„Ale ty ho pořád miluješ,“ řekla Hermy tiše.
Angela se na ni sklesle zahleděla.
„Na tom už nesejde.“
„To si nemyslím. On tě má rád, Angelo.“
„No, tak to pochybuju.“
„Nepochybuj. Před chvílí jsi řekla, že jsem jeho nejlepší kamarádka, to je pravda. Takže tohle na něm určitě poznám. Proč se nedáte zase dohromady?“
„Nejde to, Hermiono.“
„Proč ne?“ ozvala se nečekaně tichá otázka z chlapeckých úst. Holky sebou trhly a otočily se k Harrymu, který vyšel zpoza sloupu metr od nich.
„Nechám vás raději o samotě,“ zamumlala Hermiona a vykročila k otevřené bráně.
Angela sklopila oči.
„Harry, přece víš, že nemůžeme být spolu,“ řekla tiše.
„A to říká kdo?“ postoupil Harry o něco blíž k ní.
Angela si zhluboka povzdychla.
„To už jsme přece probrali. Proč to pořád vytahuješ?“
Harry si zvedl její tvář k sobě, tak aby se mu musela dívat do očí.
„Protože tě pořád miluju, andílku.“
Angela se jemně usmála a zaleskly se jí oči slzami.
„Proč mi to děláš?“ zašeptala.
Harry k ní naklonil tvář a přiblížil se k jejím ústům. Angela se však náhle prudce odtáhla.
„Ne,“ pronesla pevně. „To ne, Harry. Kdybys to udělal ... moje ovládání by vzalo za své, rozumíš. Musíme se oba naučit, být bez toho druhého.“
Harry mlčel. Netušil, že láska někdy může tak bolet. I když věděl, že má Angela pravdu, jeho srdce chtělo být s ní.
Angela si rychle setřela slzy z tváří a otočila se k odchodu.
„Angie, přijdeš za mnou alespoň někdy o prázdninách?“ vyhrkl Harry skoro zoufale.
Angela se k němu naposledy otočila.
„Ráda bych, ale nemyslím, že je to dobrý nápad, Harry.“
Harry zklamaně sklopil hlavu.
„Ahoj a dávej na sebe pozor,“ řekla tiše a co nejrychleji zamířila ven. Ve Vstupní síni už skoro nikdo nebyl.
Harry se za ní díval.
„Ty taky,“ zašeptal do prázdna.



Věnováno mojí sestře, která mi svými připomínkami, radami a nápady pomáhala utvářet tuhle povídku.


Nejspíše vám došlo, že to věnování tady není jen tak, ale ještě předtím, než dostanete chuť mě ukamenovat za naprosto nemožný konec, bych vám chtěla říci, že tohle sice je konec povídky Harry Potter a Poslední z rodu, ale NENÍ to ukončení osudů Harryho a jeho přátel, ani Angely, Draca a Darie. Jakmile jsem dopsala poslední větu, věděla jsem, že musím pokračovat. Nejen kvůli nim, ale také kvůli vám a kvůli sobě. V mém civilním životě mě však nyní čeká „zkouška dospělosti“, takže jistě chápete, že se nemůžu místo učení věnovat svým fantaziím, i když bych ráda. Doufám proto, že mi odpustíte menší pauzu. Upřímně věřím, že po maturitě se budu moct bez starostí vrhnout na pokračování, na které se můžete těšit. Tedy pokud chcete vědět, jak to všechno dopadne. :-)
Tak mě zkuste pochopit a podpořit, ať vím, že mám pro koho psát. Zatím se mějte všichni jak to jen jde a horu fantazie přeji vám všem v tomhle neútěšném a šedém světě.
Vaše Witch

PS: Pokračování uveřejním nejspíše pod názvem HARRY POTTER A SOUMRAK LÁSKY. To nezní moc optimisticky, co?

MENŠÍ DODATEK ze dne 15. 6. 2006:
Tato povídka sem byla přidána po minimálních změnách ze starého fanu. Doufám, že ti co už ji znali, si ji rádi znovu přečetli a ti co ji pročítali poprvé, se těší na pokračování stejně jako ti před nimi :-)
Uběhlo něco času a já už mám maturu za sebou, tak se těšte na pokračování!
Název platí!